pondělí 31. července 2017

Pouč mě

Prosím, pouč mě.

Hvězdy nade mnou se propojují do souhvězdí, nebe jako by se otáčelo nad Zemí, Země se otáčí v nekonečnu. Promluvme si o věcech, kterým nerozumím, je jich příliš mnoho a zároveň tak málo. Vlastně ani nemusíme vést konverzaci. Jen mluv. Vyprávěj. Nenech mě argumentovat. Nenech mě přemýšlet. Nenech mě rozhodovat. Já budu poslouchat a mlčet. Zatímco obloha utíká v nekonečných kruzích a Kasiopea ti usíná na rameni.

Směješ se a nebe se otřásá, v úměvu se ti míhají komety, ale já mluvím vážně. Všechno čemu se jindy bráním nechám na sebe dopadnout. Všechna slova, kterými bych tě jindy už dávno zastavila, položím vedle sebe do trávy, ať na ně padá rosa. Jsou už použitá. Unavená. Jako já.

Pouč mě. Jsem příliš malá. Příliš zodpovědná sama za sebe i osudy ostatních.Vezmi mě do náruče, přikryj mě mléčnou dráhou. Vyprávěj mi příběhy. Budu doufat, že nikdy neskončí, že jsem ještě nevyčerpala všechna tajemství, že jsem ještě dítě, které si může dovolit nevědomost. Pošetilost.

Vyprávěj. Jsem unavená.





Žádné komentáře:

Okomentovat